Zpěvník

2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,

co tady dělám, je trapné se ptát,

sousedi dávno mají oči otevřeny,

jenom já civím, no snad ji mám rád,

je tady kalendář, a tak jím listuji,

snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.

3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík,

ať se mi konečně rozední,

ať vím, kde žiji a který jazyk

je v téhle zemi úřední,

ať pochopím století a rok, co se píše,

už když se probudím, a ne, až jdu spát,

vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,

a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?

4. Až budete číst tuto mou báseň

při ranní kávě, při holení,

při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,

v bivaku na Elbrusu po rozednění,

až budete číst tyto řádky

ve frontě na celer či na mrkev,

buďte si jisti, že nešťastný blázen,

autor, je ještě mrtev,

a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,

že na ni myslí denně před spaním

a nové plány že snuje,a za večeři, hm, že děkuje.