Zpěvník

2. Ani pochod Praha-Prčice mě neděsí jak Lužnice,

i když mi říkáš:“Oporu máš ve mně!“

Jak rejduješ to do roští, já chtěla bych bejt na poušti,

a ty mě nutíš nedržet se země.

3. Prej následovat manžela by žena váhat neměla,

co dělat, když mám vodychtivou půlku,

tak za to milý překvápko ti budu říkat „potápko“,

zděšením mi lezou oči z důlků.

4. Vám, děti, Jano, Robíku, přivezou mámu v truhlíku,

pro tátu začnou lepší časy rázem,

leč zázrakem jsme dojeli a všichni byli veselí

a ze všeho nejvíc ten můj starej blázen.

5. Jestli chce, tak po roce prubnem si keňu v potoce,

podmínku mám, záchrannou chci vestu,

jinak ať hledá v rubrice pod značkou „háček – vodnice“

společnici pro vražednou cestu.