Font Size
Transpozice
1. Polykám n
F
asucho a zahřívá mě d
C7
ech,
říkám si:“T
Gmi
ak už toho jednou provždy n
C7
ech,“
vždyť zase n
F
epřijde a budu si pl
C7
ést
rafičky h
Gmi
odinek a ulice m
C7
ěst,
nikdy nic n
F
eřekne a nechce si č
G
íst,
když poštou p
Gmi
osílám jí za listem l
C
ist,
a kdyby viděla, tak bude se sm
F
át,
jak růže kr
C
adený
st
Gmi
rkám za kab
C7
át.
R: Poslední k
F
abriolet,
Dmi
ohoh
B
ó, jsem já, a j
C7
e mi sto let,
jsem křeslo s t
F
íhou hosta, ohoh
Dmi
ó, od jedné sč
B
ítám do st
C7
a,
poslední J
F
uan jsem D
Dmi
on, zvon zvoní „d
B
on-diri-d
C7
on“
a hvězdy nad mou hl
Gmi
avou
stř
C7
ídají
levou-pr
F
avou.
2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů – těch už bylo dost.
R:
Tyto známé akordy jsou použity v této písni..