Zpěvník

2. Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí,

tančí a strop je houští kastanět,

a přitom tiše šeptá poklopec

tu velikou lež jako věž,

jen se směju, ale stejně mi to vadí,

a ptám se:“Matko, kolik je mi vlastně let?“

Říká právem:“No, to už není moje věc,

*: Mám rád každýho a milován jsem všema

a s vojskem sobě rovných překročím

všechny meze, všechny zákony a cíle,

všechno dobrý, všechno zlý si ochočím.

*: Ať zvoní zvony na nahatý zemi,

ať světlomety perou do očí,

ať každej ví, že přišla moje chvíle,

ať to každej ví a chystá obročí.

3. Slyším: někde snad se stala chyba,

někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,

bylo horko, nebo možná velkej mráz,

a někdo ukrad‘ peřinu,

víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,

a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,

bude ráno a ty říkáš:“Dej mi čas,“