Font Size
Transpozice
1. Byl to n
C
ekonečnej
d
F
en, kdy se z l
C
etních barev j
F
en
v
Emi
en oknem š
F
edý všechno zd
C
álo,
u krajn
Dmi
ice
postáv
G
al,
zbytečn
F
ě by nemáv
C
al
r
Dmi
ukou
p
F
ár že je moc m
G
álo
2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech,
ten jeho vůz my spravili až k ránu,
proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek’:
doma nečekej slavobránu.
R: Já ho zn
Dmi
al, vždycky st
G
ál
n
F
a stejným fl
C
eku,
my m
F
ěli stejnou štr
C
eku i c
Dmi
íle pro nákl
G
ad,
záda hř
Dmi
ál mu, když sp
G
al,
m
F
otor přes d
C
eku,
svou
F
asfaltovou
ř
C
eku si chv
Dmi
íli nechal zd
G
át.
3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun
dva krajní vybíral si tóny,
nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas,
světlem se zdraví kamióny.
R:
4. Když pak nemoh’ jet už dál a co chvíli usínal
a v polospánku přejížděl i čáru,
proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt,
brzda, a sáhnul po cigáru.
R:
Tyto známé akordy jsou použity v této písni..