Zpěvník

2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny

a nepáchla síra, však voněly květy,

a v úsměvu něha bez jediné hany,

jen z úst jako hadi mu syčely věty:

R: „Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil

a stráž mi ho do klece vsadí,

a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,

tvůj hlas tě zradí!“

3. Dnes jako kníže si v paláci žiji,

mám ve stájích koně a v zahradách pávy,

jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,

jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,

když slaví se vrazi a obchody s časem,

když svatými slovy se bezpráví hájí,

když hlásá se lež – tedy vždycky mým hlasem.

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,

mám z démantů bazén a ze zlata ryby,

mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,

mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,

je krásný, byť s úsměvem krysím,

vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,

když na větvi visím …