Zpěvník

a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala,

Dítě spolu měli před Květnou nedělí a vítr dětský pláč

Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídala z El Pasa zář

a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí do snění a chladil ji horkou tvář.

Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila aby ji tam někdy vzal,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít,

otec když tvrdě spal vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.

Tam život začíná, červená kantýna, její smích orchestr honky-tonk přehlušoval,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Už není nevinná číšnice Fellena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,

zná sliby pastorů, zlato prospektorů a přitom se jí o jedný velký lásce zdá.

Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty, muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl a hned neříkal že ji má rád

písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.

Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,

zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.

Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,

v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.

Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.

Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran,

růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.

Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal,

ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.