Zpěvník

že po poli chodil divný pán,

viděli ho malí kluci dírou v plotě,

nad hlavou měl kruh a v ruce džbán.

nad obilím tetelil se vzduch,

2. Seběhli se všichni lidé zblízka, zdáli,

nad kapličkou rozklinkal se zvon,

hádali se u rybníka jako malí,

jestli je to nebo není on.

Říkali si „ťululum“ a „Janku hloupý“

a do toho všeho štěkal pes,

ještě štěstí, že pak začly padat kroupy,

jinak se tam hádají i dnes.

3. V poli žita ráno svítá, večer se stmívá

a je jedno, kdo to vlastně byl,

auto jede, řeč se vede, píseň se zpívá

a mně ještě jeden refrén zbyl:

kdo máš oči ke koukání, tak se dívej,

kdo máš uši ke slyšení, slyš,

kdo mi věříš, tak se ke mně přidej a zpívej,

kdo nevěříš, mlč jako myš.

4. Od té doby povídá se ve všech Lhotách,

že přes pole žita přešel bůh,

že si odnes’ klasy žita na svých botách,

a proto každý večer voní vzduch.