2. Tak třeba rolník orá pole, je do svých dálných představ zabrán,

směrem, co jede teď, je Jadran, jenomže otočí, táhne brány.

3. Doma ho žena viní, že asi špatně dělá,

vždyť přece ona k moři chtěla, a zatím – zase jedou jiní.

ach, bože, nevykolejit.

4. Dnes odstavit pár telat a večer ještě stihnout schůzi,

zase sám, hergot, kde jsou druzí, a jenom dělat, dělat, dělat.

R: A zas už je tu žena a s ní zase ten Jadran,

tak z hospody jde, nadrán, říká tomu, že jde z pléna.

5. Vloni stál před Čedokem švagr v lednovém mrazu, mínus dvacet,

do fronty šel prý rovnou z práce, přes noc tam vznikl přímo lágr.

R: Švagr není balík z lontu, byl třiapadesátý v řadě,

už párkrát stáli kvůli Ladě, za prachy odstojí i frontu.

6. Fronťáci popíjejí rumy a stojí na polystyrénu,

za sebe k ránu pošlou ženu, no prostě: kdo umí, ten umí.

7. Tak si chtěl rolník vystát Kubu, když marně pátý rok už žádal,

na slunci chtěl si spravit záda, ve frontě rozbili mu hubu.

R: A pažit rychle požít, seno honem složit,

den v poklusu prožít a pak se potmě množit.

R: A zase krávy dojit, už pošla, jde se projít,

na jatka teď dojít, jak tohle všechno spojit a nevykolejit,

ach, bože, nevykolejit.

8. I soused vyběhané to má, jede prý za hranice přání,

však taky celej rok jen shání, jen oni zůstanou zas doma.

9. Tak prý si vezme ňákou fušku, říká své ženě, co se bojí,