2. Kazdy stál a tiše se díval

na ten vyprodej hanby a lží,

někdo nadával a jiný zíval,

3. Stačí písknout, a poslušně skáčem,

jenom čekáme, co bude dál,

když nám nadrobí, radosti placem,

žijem život jak maškarní bál.

4. Stále umíme ohýbat záda,

klečet před těmi, co všechno smí,

člověk s člověkem o trůn se hádá,

láska s pravdou jen pod mostem spi.

5. Kupci prodali poslední zboží

v tomhle tržišti slibů a lží,

pak vstali a odešli z lóží,

2. Já dávno o své slávě sním,

vínem vlast mě křtila, milá,

Turka porazím, a až se vrátím,

zlatek třináct na stůl vysázím.

R: Emi Hmi C G Ami G A D Emi Hmi C G Ami Emi H7 Emi

3. Už v šenku jsem se prával rad,

však jsi při tom byla, milá,

nechtěj osud znát, když nevrátím se,

dej mi z věže zvonit třináctkrát.

R: Emi Hmi C G Ami G A D Emi Hmi C G Ami Emi H7 Emi

2. /: Dál není nikde psáno, co chce byt vyzpíváno, :/

/: co přeskočí s hvězdami do tvých očí,

to není nikde psáno. :/

4. /: To není nikde psáno, co už je přichystáno, :/

/: návrat i cíl, vše, na cos‘ nepomyslil,

vše už je přichystáno. :/

2. Tam v bílé dálce kde v jaké válce,

můj pane, král chce z vás kůži dřít,

s kým v noci bdíte, zda ještě víte,

k nám zpátky kudy jít, blátem jít.

R: Že vás dál ráda mám, krev šípku chci smýt,

dal věřit vám, lež lži nechat být,

tam v bílé dálce kde v jaké válce

král chce z vás kůži dřít.

3. Jsou bílá ticha, kdy člověk slýchá,

jak steskem dýchá obzor i zem,

říkám sám sobě: kdy, v které době,

ten příběh prožil jsem, žil-li jsem.

R: Řetěz skřípe mi v snech, most vzhůru jde zas,

skřípot a vzdech – zbyl skřípot, ten v nás,

jsou bílá ticha, kdy srdce slýchá,

jak steskem dýchá čas.