řek’ jsem, že mi nevoní váš drahej intimspray,

2. Znám přepychový paláce tam kolem línejch řek,

šéfové a sekretářky, víkendovej řev,

tak to ne, tak to bych nebral,

můj svetr natáh‘ do sebe sto vohňů půlnočních

a já se musím smát, když chcete, abysem ho svlík‘,

tak to ne, to bych nebral.

R:

3. Vidím, jak se špatnejch věcí točí víc a víc,

až vyjde druhý slunce, kdopak vydrží ten hic,

tak to ne, tak to bych nebral,

mám totiž plácek, co se v pátek v Eden promění,

a ňákej cáklej oficír ho změní v kamení,

tak to ne, to bych nebral.

R:

2. Má řeka vlasy rezaví jak barva mědi,

jehličky smrků ve stráni padají k zemi,

filmy a kazety, na stěnách tapety,

na stěnách tapety rozkvetlých krajin,

a smrtka šklebí se, přináší na míse,

přináší na míse dary, co sobě jsme dali,

dary, co sobě jsme dali.

3. Studánko, vodo zkalená, je mi tě líto,

ruka se k ráně pozvedla, je tě líto,

prý hory přenáší, teď leží v bodláčí,

teď leží v bodláčí, láska jak rozbitej džbán,

pomalu nedýchá, už někdo klopýtá,

už někdo klopýtá ránu ji z milosti dát,

ránu ji z milosti dát.

4. Jde krajem slepý hospodář a cestu ztrácí,

padají slzy na oltář, když pláčou ptáci,

schovala ostřice stoleček „prostři se“,

stoleček „prostři se“, byl stejně prázdný,

pro tebe, človíčku, mám jenom písničku,

mám jenom písničku, až v zádech mrazí,

až v zádech mrazí.