2. Jdem v ošuntělých šatech a sandály nás tlačí,

a slzy našich sester jak Jaroslavnin pláč,

zahrajte, harmoniky, ať lépe se nám kráčí,

jdem za svobodu bít se a je nám sedmnáct.

3. Co svoboda, že nespat, že porozbíjet vázy,

že vysmát se všem koním a jezdit rychlíkem,

na to jsme příliš vážní, nám ironie schází,

my za svobodou jinou teď krok za krokem jdem.

4. A koho vzíti s sebou, to kdyby člověk věděl,

a kdo bude náš vůdce, kdo prádlo bude prát

a kam se vrhnout nejdřív, a kdo si bude hledět,

jen aby ten svůj vozík dotáhl beze ztrát.

5. Je mrtev starý trubač, však dál zní jeho tóny,

velká je jeho láska, to věčné SOS,

/: jsme školáci, jsme děti, za chvíli bude zvonit

a z otevřených oken v rádiu hraje jazz. :/

2. První válka, vem ji ďas, kdesi vzadu je,

druhá válka ještě v nás boty pucuje,

/: a ta třetí, ta zlá, ta nás vyleští,

vinen budu já, vinen budeš ty. :/

3. První lež, no, stane se, bylo-nebylo,

druhá lež se pronese, váží pár kilo,

/: a ta třetí, ach, lež, když se dostaví,

ta je horší než šrapnel do hlavy. :/

2. To je konec srandy, konec smíchu,

musím nosit kšandy kvůli břichu,

pod džínama spodky svého ujce,

místo flašky vodky piju juice,

knedlo-vepřo-zelo snad mě spasí,

zvedá se mi čelo, padaj‘ vlasy.

R:

3. Holky-mladý koně furt mě lákaj‘,

já jsem ale pro ně stará páka,

tak jsem zvolna vstoupil v druhou půlku,

už abych si koupil bílou hůlku,

díky těm svým rokům více chápu,

ale když usnu na boku, tak děsně chrápu.

R: + třiatři-, třiatřicet.