Umělec: Karel Plíhal
Tónina (originál): Am
Tónina (transponovaná): AmA#mBmCmC#mDmD#mEmFmF#mGmG#m
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
aždém je s
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
opka, zdánlivě sp
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ící,
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
ed níž jsme zc
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
ela
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ezbrann
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
í,
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
občas nám d
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
outná pod čep
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
icí,
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
o se jen v
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
rtí
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
e
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
sp
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
aní.
2. Ale pak náhle u ranní kávy
či večer v baru u sklenky
začne se čertit, jen místo lávy
3. Myšlenka – myška, hladová věčně,
utečeš z domu k pohledný slečně,
4. A sopka se činí a tělo se chvěje
jak země kdesi pod Etnou,
oči se lesknou a slečna se směje,
dokud se ústa nestřetnou.
5. Nejmenší z všedních přírodních dramat,
a budem se trápit a budeme klamat
a zbyde z nás trocha popela.