2. Byl v kraji klid, a pak se začlo stavět sídliště,

lidé se tam hrnuli jak na mraveniště,

nějak váznul materiál, stavba měla skluz,

a toho dne se objevil zedník jménem Šulc.

R:

3. Měl tváře bílý od malty a oči jako len,

hleděl jimi do dálky celý dlouhý den,

my všichni na něj koukali, co se bude dít,

pak jména svý jsme říkali, a on z lešení slít‘.

R:

4. Měl šaty z módy vyšlý snad, v tom se nevyznám,

když unavenej na zem pad’ k žlutejm diviznám,

pak se zdvih‘, řek’:“Už jsem fit, můžem na to jít,“

a dřív, než jsme se nadáli, začal štorcku zdít.

R:

5. Pak se začly objevovat staré závady,

spodní voda nahlodala chabé základy,

špatně tvrdly betony, co míchal mistr Kunc,

kdo je zbaví pohromy? Zedník jménem Šulc.

R:

6. Prohlásil, že na vině je chybná projekce,

zachrání to jenom betonová injekce,

pak se první přihlásil, že má na to kurs,

a míchačku svou pohladil, on jmenoval se Šulc.

R:

7. Šulc spustil fanku trochu níž, než do základů vlez‘,

a my nad ním dělali kříž, vidím to jako dnes,

a pak jsme jenom slyšeli šest poctivejch ran,

a tím, že rány zazněly, byl zachráněnej plán.

R:

8. Šulc vyšel ven, měl pevnej krok a řek’:“Je hotovo,

teď uvařte mi grog, já spravil dílo Kuncovo,“

pak řek’, že je čas odejít, v očích měl chladnej punc,

a na stavbě byl mrtvej klid, on jmenoval se Šulc.

R:

9. Ten večer rosou zastudil a na kůži sed‘ chlad,

i já, ač jsem se nenudil, jsem řek’, že půjdu spát,

my dali jsme si po loku, i stařík zvolnil puls,

jen já mám kalfas v batohu a mý jméno je Šulc.

R:

R:

R: