Do kouta jsem k němu zalez’, rozšoupnul se pořádně,

všechny klapky mělo bílý, zato mu hrály bezvadně,

na ten pajzl – žádná láce rád bych velkou chválu pěl,

vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel.

®: Že mi sedřou chlupy z kůže, chvíli měl jsem nahnáno,

než mě u zdi udivilo prapodivný piáno,

na ten pajzl – žádná láce rád bych velkou chválu pěl,

vždyť jsem tady snil a smál se, všechny smutky poztrácel.

Kdo vezme holku, co má nohy bolavý

®: Se mnou do tmy se díval

Kolik jen touhle trasou jezdí šoférů

Jenom náhodou se my dva můžem znát

Život, co přihrával mi spousty malérů

Začal se mi hezkej zdát

Jenom blázen chtěl by víc

Mně stačí, že ti můžu říct

Štěstí je hrou, co začala jedním z večerů

Pojď se snažit se mnou neprohrát

®: Se mnou do tmy se díval

Stejný písničky znal

Se mnou smál se a zpíval

Jak říkal, tedy aby nezaspal

Kolikrát ven se ještě oknem podívám

V ulicích je prázdno ospalý

Už nechci věřit ani věžním hodinám

Čas má kroky hrozně pomalý

Někdy těžko usínám

Když pozdě vracíš se mi sám

Než v nočním tichu uslyším tvůj kamión

Konečně jak dole zastaví

2. Já nezaváhal chviličku, co chtěl by za tu věcičku,

hned s majitelem vyjednávám sumu,

říkal, že díky požáru má jen tu loď a kytaru

a k ní mu chybí aspoň doušek rumu.

3. Tak do nejbližší Jednoty já začal nosit hodnoty,

byly toho dvě narvaný tašky,

už mám tě, moje kocábko, pro moji drahou překvápko

mě stálo tankrát čtyřicet dvě flašky.

4. Den nato jsem pak z moskviče, co půjčujou nám rodiče,

vyndal dva-tři nepotřebný díly,

co neudělat pro lásku, já pro tebe, můj vobrázku,

se nerozmejšlím nikdy ani chvíli.

5. Šoupnul jsem do svý aktovky dvě fungl nový mlhovky,

pár součástek a taky litřík Arvy,

vše vyměnil za lepidlo, pět latí, šrouby, tužidlo

a hlavně pikslu bleděmodrý barvy.

6. Už starodávná tradice říká, že právě Lužnice

vodáků je každoročně Mekkou,

v den D u mostu v Suchdole:“No to je voda, tý vole!“,

my zírali nad rozvodněnou řekou.

7. Aby ti, co koukaj’ okolo, nám neříkali „prďolo“,

my do svý lodi flegmaticky vlezli,

že přišlo velký koupání a vo šutráky drncání,

to nevadí, aspoň jsme se svezli!

R: Koukáme spolu tam dolů tou peřejí

na trosku lodě, co volně proud nese ji,

řeka nám píseň bude hrát,

zbyla nám žížeň akorát.

2. Ani pochod Praha-Prčice mě neděsí jak Lužnice,

i když mi říkáš:“Oporu máš ve mně!“

Jak rejduješ to do roští, já chtěla bych bejt na poušti,

a ty mě nutíš nedržet se země.

3. Prej následovat manžela by žena váhat neměla,

co dělat, když mám vodychtivou půlku,

tak za to milý překvápko ti budu říkat „potápko“,

zděšením mi lezou oči z důlků.

4. Vám, děti, Jano, Robíku, přivezou mámu v truhlíku,

pro tátu začnou lepší časy rázem,

leč zázrakem jsme dojeli a všichni byli veselí

a ze všeho nejvíc ten můj starej blázen.

5. Jestli chce, tak po roce prubnem si keňu v potoce,

podmínku mám, záchrannou chci vestu,

jinak ať hledá v rubrice pod značkou „háček – vodnice“

společnici pro vražednou cestu.

Ten rok byl divnej, i slunce si přišlo ňák dřív,

led se měl hnout, a když ne, tak to stal by se div,

místo jsem našel, kde předjíždět Kobuk měl jít,

dál předák nechtěl a já nerad musel psy bít,

zázrakem živej pak dostal se na druhej břeh

bez psů a sání, a proklínal zbytečnej spěch.