na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto

bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné

ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes

2. Všechno zná a všechno ví, chci něco říct – on to dopoví,

starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát,

tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase,

a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít,

tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal,

i naolejovanou Julii jsem odolejoval,

krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát,

nežli konečně byl spokojen můj pes – ten suverén.

3. Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje,

vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:

skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu

a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený,

pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú,

a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu,

a tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě,

a pak , když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén.

4. Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem,

než tak dále žíti s ním, raději se ožením,

nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal,

jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval,

ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne,

a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám „ne!“,

Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná,

a Pavla – to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy,

řek’ jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada,

a on řek’: nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!