2. Mládenec útloboký odvazuje od břehu člun,

v rákosí u zátoky měsíc se vynořil z vln,

z nebe se na zem sypou stříbrňáky dynastie Čcheng

a starý básník Li-Po báseň píše na pergamen.

3. V klobouku čaroděje ukrývá se tygr a hroch,

dívce se srdce směje, po hladině přichází hoch,

lehounce vlny plynou, básník má čarovnou moc,

rozprostřel nad krajinou svoje ruce, a je tu noc, na na …

2. /: Ona je tou mojí nejkrásnější příčinou, :/

že když se k spaní uložím, tak spíš nespím nežli spím

a nad oblaky lítám jen s tou jedinou.

3. /: Já neříkám, že nekouknu se za jinou, :/

ono oko, marná věc, oko je velký zvědavec,

ale v srdci, tam si nosím jen tu jedinou.

4. /: Všechny trable, které mám, hned pominou, :/

když po dvou, po třech dnech zase běžím po schodech

a ve dveřích tam vidím tu svou jedinou.

5. /: A když se její ruce ke mně přivinou, :/

na čelo ji políbím, neboť na sto procent vím,

/: že tu jedinou bych nevyměnil za jinou. :/

2. Zajisté omluvíš můj přízvuk kostrbatý,

jsem pouhý samouk, ač kdysi dobrý žák,

své školní sešity dávno jsem, dávno ztratil,

nadobro zapomněl, kam dávat měkký znak.

Špatně mě učili slovíčkům z učebnice,

ty za to nemůžeš, a já byl ještě kluk, hm hm,

časem jsem pochopil, a dneska je mi třicet,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj drug.

3. Říkali: přátelství, a mysleli tím sebe,

říkali: navěky, a mysleli tím snad,

já za to nemůžu, tak si to kór moc neber,

náš dům má spoustu zvonků, na ten můj zvoň čtyřikrát.

Dopsat své dopisy až do poslední tečky,

pak ať se rozláme náš starý psací stroj, hm hm,

karavany jdou dál, ač vyjou vlčí smečky,

menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj,

menja zovut Jarek a kak tebja, drug moj.

4. Já nikdy v životě, fakt, nebyl jsem na Tagance,

tak jsme se minuli v čase i prostoru,

poslouchám písně tvé, a to je moje šance

proplout svou planetou odzdola nahoru.

V kuchyni na mém stole je pořád kousek chleba

a buchty Martininy, máš-li je jak já rád, hm hm,

ač vím, že nepřijdeš, říkám si: co když třeba,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat,

menja zovut Jarek a kak tebja, moj brat.

2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,

skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět,

z ledovců na skalách když má strach

a přemýšlí, jak by plách‘,

pak ho znáš, pak ho znáš až-až,

jen ho nech, ať si jde, kam chce,

nežli s ním, radši sám jdu, sám,

takovým nezpívám,

na na na …

3. Ale když nekňučel a šel,

neskuhral, na dně sil když byl,

a když z výšky jsi slít‘, on tě chyt‘,

neboť byl, kde měl být,

/: když se bil, když se rval a hnal,

zmámen na štítech skal pak stál,

je to on, přítel tvůj, při něm stůj,

jemu jen důvěřuj! :/

2. /: Vojáci, vojáci, vy slavní junáci, :/

/: spusťte svś kanóny, konejte svou práci. :/

3. /: Na Prašnou bránu padají šrapnely, :/

/: Čechové, Pražané, všechno je v jeteli. :/

4. /: Schovejte kokardy, zmuchlejte prapory, :/

/: učte se mlčení, učte se pokory. :/

5. /: František Palacký píše svý Dějiny :/

/: a těch pár, co padlo, zahrabem do hlíny. :/

6. /: Kolo se otáčí, my stárneme, stárneme, :/

/: pivíčko v sklenicích zvedneme, zvedneme. :/

7. /: Pivíčko v sklenicích a dobré uzené, :/

ty naše Rakousko, už to máš spočtené,