2. Tak blecha Jindřiška přišla o svého druha,

v předvečer svatební to pro ni rána byla,

zapíjel svobodu a chlastal jako duha

a krevní destička mu v krku zaskočila.

3. A bleše Tamaře zas blešák s jinou zahnul,

jednou je přistihla, no prostě – žádná psina,

pod tíhou svědomí on na život si šáhnul,

skočil mi do dlaně, když fackoval jsem syna.

4. A blecha Renata je osamělá matka,

starej si odskočil na kolemjdoucí jehně,

to jehně zavedli na nedaleká jatka,

co nocí proplakala na mém levém stehně.

2. Choval jsem ho jako vlastní dítě,

bumbal mlíčko z elektrický sítě,

mizernej spotřebič, měl jsem vzít, fotře, bič

a mlátit ho denně v zimě v lítě.

GalamajGa, MIG, MIG, MIG!

2. Vyspala se do růžova, potom básník s něhou táty

vymyl všechna hloupá slova, z akordů jí ušil šaty,

potom ji vzal na procházku, aby lépe zvykla si

na svět, který mění masku stejně jako počasí.

3. Dováděla jako štěně, bezelstně a rozjíveně,

v lidských duších jako v jarních zahradách,

prohrabala všechny kouty, zaštěkala na mrzouty

a mladým starcům zase teklo mlíko po bradách.

4. Píseň rostla jako z vody, živila ji slova díků,

přišel podzim a s ním svody všemohoucích zahradníků,

tito páni, jinak hluší, řekli, že by mohla se

v zájmu zahrad lidských duší píseň nahrát v rozhlase.

5. Chce to jenom drobné změny, zahrady, byť stále menší,

musí býti oploceny, opatřeny zámkem zvenčí,

píseň tato příliš vnáší do zahrádek zase to,

co tam potom bujně raší, ač nebylo zaseto.

6. Chybovati, to je lidské, úpravičky kosmetické

básníkovi a té jeho písni jenom prospějí,

nejspíš bude chvilku proti, dokud se sám neoplotí,

k tomu všichni dřív či pozdějš ještě rádi dospějí.

7. Pak ji svlíkli do půl těla, zkoumali ji celí lační,

chuderka se zimou chvěla cestou na sál operační,

nebyla to žádná práce, vzít jí srdce a půl plic,

vůbec žádné komplikace, vlastně vůbec, vůbec nic.

8. Vyhnali ji pětkrát denně zase řádit jako štěně,

aby se jim jejich vzorná péče trošku splatila,

belhala se podél plotů od Prahy po Dolní Lhotu

a pak se kdesi mezi lesy navždy ztratila.

9. A básník denně brečí k ránu za pomoci dvou-tří sklenek,

píše už jen, co má v plánu pro dav mladších dorostenek,

a čas, běžec dlouhých tratí, uběhl pár koleček,

/: básníkovi dobře platí, postavil si domeček. :/