Umělec: Pavel Dobeš
Tónina (originál): G
Tónina (transponovaná): GG#AA#BCC#DD#EFF#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
Alois byl s
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
oustružník ze staré šk
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
oly
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
alších řemesel zn
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
al,
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ídka, hasil stod
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
oly,
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
éž se orientov
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
al,
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ala
E+
F+
F#+
G+
G#+
A+
B+
H+
C+
C#+
D+
D#+
Aloise
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
rhu
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
e i z veletrh
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
u,
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
ednášky,
E+
F+
F#+
G+
G#+
A+
B+
H+
C+
C#+
D+
D#+
ozdával
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
odpisy,
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
ávil nad dopis
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
y,
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
alách visely jeho p
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
ortréty
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
,
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
ionýři ze špejlí, z k
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
aštanů stavěli m
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
akety
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
.
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
2. Děvčata Crhu svlékala očima,
Crhou se nechala vodit za nos,
byl to expert a na práci číman,
kabrňák, moloděc, no abnormální kos,
a když normy trhal, když soustruh roztočil,
lítaly jiskry jak hejna vos,
„dřeš jako Crha“ stalo se frází
asi tak běžnou jako „polib mě v šos“,
zase jsme měli někoho dělného původu,
kdo se stal ozdobou prvomájových průvodů.
3. Minulý týden v pátek si přivstal
a prvním taxíkem na šichtu jel,
když ho nesli k soustruhu, ještě si pískal,
potom však přestal vnímat lidi
a začal vytáčet šponu krutou,
v momentě také zřetelně vidí,
že ji má v oku zabodnutou,
teď poprvé chlapy přešel smích, už ani nehlesli,
a bez hloupých narážek Crhu z dílny zas vynesli.
4. Za oknem kliniky den už se šeří,
na stolku brambořík smutně kvete,
bez kříže u zdi tam pacient leží
a jeho jméno snad uhodnete,
vždyť jste ho znali, chudáka Crhu,
pořádal přednášky, rozdával podpisy,
večery trávil se nad dopisy,
v továrních halách jsme věšeli jeho portréty,
děcka jsme učili z kaštanů stavět makety.