2. /: Navařila kyselice

pro ogary z Jasenice. :/

®:

3. /: Navařila zemňáků

pro ogary z Horňáků. :/

®:

4. /: Navařila slivovice

pro ogary z Vizovice. :/

®:

5. /: Navařila psí hlavy

pro ogary z Jihlavy. :/

®:

6. /: Navařila trs trávy

pro ogary z Ostravy. :/

®:

7. /: Navařila otruby

pro ogary z Poruby. :/

®:

8. /: Navařila hrst kmína

pro ogary ze Zlína. :/

®:

9. /: Navařila lanýže

pro ogary z Paříže. :/

®:

10. /: Navařila osla

pro ogary z Osla. :/

®:

11. /: Navařila burizony

pro ogary z Arizony. :/

®:

12. /: Navařila sajrajtu

pro ogary z Kuvajtu. :/

®:

13. /: Navařila čaj vanu

pro ogary z Tchajwanu. :/

®:

14. /: Navařila kýbl hrachu

pro ogary z Karabachu. :/

®:

15. /: Navařila dřeva z topola

pro ogary z Sevastopola. :/

®:

16. /: Navařila kladivo sto kusů

pro ogary, co z Vladivostoku sú. :/

®:

17. /: Navařila roupy, hlísty

pro ogary komunisty. :/

®:

18. /: Navařila jogurtu nad kahanem

pro ogary z Frankfurtu nad Mohanem. :/

®:

Zastřený mužský hlas

V předsíni podal mi deštník a plášť a láhev vína

Jako bych nekdě už viděl tu tvář

Byla to tvář na kterou se nezapomíná

V průvanu zhasla mi svíčka

zvenku studený vítr vál

Na chodbě na dlaždičkách

za ním černý havran stál.

Usedl do křesla a černý pták sedl mu v klíně

Bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak,

že z podešví mu trčí koňské žíně

Tak nás tu máte, jak jste si přál,

na lampu padl stín

Přes psací stůl když mi vizitku dal –

firma Ďábel a syn.

V tolika nocích a v tolika dnech jsem ho vzýval

Volal ho na pomoc když docházel dech

A teď jsem se mu z oči v oči díval

Cítil jsem konopnou smyčku, jak mi svírá krk

Když vytáhl ze zánadří ceduličku

a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším co budeš žádat

Vidět to co jiní nevidí tě naučím

A slova k slovům v písně skládat

Co za to žádaš, ptal jsem se ptal

jsem jen nuzný tvor

A havran v rohu zakrákal svoje Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám

a tma je v sále

Když přijdou lijáky tak bolí ten šrám

a ono podívej se z okna prší stále

Nešťastně šťastný v půlce života

kymácející se vor

A havran na rameni skřehotá – never more.

A pak se život rozběhne, jako když tráva polehne,

z máminy loktuše je vidět srpek Venuše,

planetu naděje, že když dneska špatně je,

tak třeba zítra nebude, zastav svá kola, osude,

osud se ale nedívá, supí jak lokomotiva,

špalírem fáborů směrem nahoru.

A pak před branou dlouhé fronty nastanou,

doleva-doprava, k tomu muzika vyhrává

písně veselé a černí andělé

nám svítí na čelo, tak fidlej, kapelo,

a hrej nám do tance, jenom ať vlajou monstrance,

nepoznačení budou spaseni …