2. Štval lovec sám, vnuka vnuk a synův syn,

jel proti času a s ním zabloudil svět,

co střílet chtěl, zašlé jméno, mrtvy čin,

mou dávnou krásu, kmen, strom zbaveny let.

R:

R: + lásko má, lásko má, lásko má …

2. Vino, vejce, sýr, taky čerstvých ryb dost má,

tohle do košíku každý na trhu zadarmo ji dá,

a baby závidí, mají každé ráno zlost,

a my si ji tu pěkně hýčkáme jen tak, pro radost.

R1:

R:

2. Psal jsem ji psaníčko: „Krásko, buď zdráva,“

a ona na to: „Jean, kdy bude ta káva?“

Tuhle jsem jen hles‘: „Když chceš, tak si mě muč,“

prý: „Zapal ten krb a, proboha, mlč!“

Povězte mi, přátelé, kdo toto může snést,

teď jdu utřít prach, a pak musím:

R: Kde zas vězí ten spící lokaj, kolohnát,

omlouvám se, panstvo, račte jen, tu je salón a tam sad,

zákusky budou hned, i vína je dost,

hněte se, Jean, kde je led, tohle vzácný je host,

a co je s muzikou, a ten pejsek chtěl by kost,

bravo, Jean, teď si smíte dat v kvelbu sklenku, a pak dost!

2. Hrajeme divadlo pro lidi okolo nás,

jsme tajní blíženci spojeni v pevnou hráz,

král ať žije, blázen umírá, přerod panny ve štíra,

hrajeme divadlo pro lidi okolo nás.

3. Kamínek pro štěstí nosíme po kapsách dál,

kdo nám dá roli, o kterou sám by stal,

držet svoji šanci, ber kde ber, jih změnit na sever,

kamínek pro štěstí nosíme po kapsách dál.

R: Proč opouštět známe pro neznámé,

ze své pravdy ukrojit své plus,

k čemu city, vlastni tvář nás klame,

zahrajte nám veselejší kus.