2. Potkal ji za rohem, jó, zrovna šestnáct pryč,

nejhezčí z pouličních víl,

a láska zasáhla ho horce jako bič,

do těch dob s žádnou nechodil,

pak jenom toulání a básně jenom jí,

léto plné vlahých nocí, horkých chvil,

princezna Pampeliška, do který byl pryč,

a pak najednou s tím osud zatočil.

R:

3. Dodnes to na něm leží jak zlý znamení,

už je to dvacet let či víc,

ze srdce básníka je smutný kamení,

zda za to stála, těžko říct,

jsou ženský, co vám celej život rozsvítí,

ale taky ty, co zhasnou celej svět,

šedivej chlap, co myslí už jen na pití,

smutnej pomník z pěkně vypečenejch let.

R:

2. Být tak pilotem, znám to jenom z knížky,

vyhodil bych ven svoji Katku z výšky,

přece volný pád má rádo každé ptáče,

a já ji mám rád, u Svazarmu skáče.

3. Rotným být bych chtěl nebo generálem,

to bych nevelel, spokojil se s málem,

Katka dosvědčí, že když se velí „pozor!“,

lásce nesvědčí velmi přísný dozor.

4. Kdybych tu moc měl a měl v hlavě zmatek,

vyhlásit bych chtěl státní svátek Katek,

aby i ta má nemusela vstávat,

a když volno má, tak proč ho naddělávat?

R:

5. Nejsem pilotem ani panem králem,

nemám žádnou moc a nejsem generálem,

písně zkouším psát obrace i hladce,

slova splétám rád, slíbil jsem je Katce.