2. /: Políbil svou ženu, carijara, rozloučil se se ženou, :/

/: odjíždí do Brixenu na dovolenou, na dovolenou. :/

3. /: Ve Fulneku na dvoře, carijara, znamení osudu, :/

/: oheň už tam dohořel, všecko je v čudu, všecko je v čudu. :/

4. /: Učitel národů, carijara, přišel o učebnice, :/

/: ze subjektivních důvodů přešel hranice, přešel hranice. :/

2. Proč prý jste, pane, tolik smuten, co když vám srdce pukne,

smály se jako pominuté a kasaly si sukně,

každá mě z jedný strany rafla, měly v tom jistě praxi,

že prý si spolu vyjdem na flám, a už volaly taxi.

3. Všecky ty knajpy, kde jsme byli, mi vypadly už z paměti,

když z poslední nás vyhodili, tak bylo nějak po třetí,

bydlely až na kraji města a postel měly s nebesy,

řek’ jsem jim: kdybych ráno nevstal, tak ať se teda neděsí.

4. Jedna se ke mně vmáčkla zleva, no, a ta druhá zprava,

že ať si pospím, jim to neva, jen blbej ráno vstává,

jak jsem se vzbudil, nemám páru, rolety byly dole,

na zemi zbytky kaviáru a plno vodky kolem.

5. Cítil jsem divnou bolest v hrudi, jak bych měl ránu sečnou

a ve hlavě mi tikal budík natažený na nekonečno

a tikal tik-tak na dvě doby jak ministranti v kostele,

v kuchyni někdo myl nádobí, a tak mi začla neděle.

2. Ve studovně a čítárně

jak v poloprázdné kavárně

jsem číšník bez peněženky,

nabízím cizí myšlenky,

studentky jsou neodbytné,

nedají žádné spropitné,

mávají na mě culíky,

mé čárky do statistiky.

R:

3. A lidé tak, jak přichází,

mívají různé dotazy:

kdo je to ten a kým byl ten,

co je to fénix a co fén,

ve slovnících od A do Z

seřazený mám tenhle svět,

zde máte papír, račte psát,

mí malí polykači dat.

R:

4. Unavený a ospalý,

jak se tak toulám regály,

zpaměti znám už MDT,

dobrý den, co si přejete,

ona chce něco o lásce,

má fotku Korna v průkazce,

je krásná jako Artemis

a já jsem v koncích se svým pis.

R:

5. Vypadám vážně srandovně,

pět let jsem dělal v knihovně

a celých dlouhých pět let

marně jsem hledal odpověď

a pátral po kartotékách,

ta čtenářka už nečeká,

venku se s jiným objímá,

a mě ten problém zajímá.

R: Jak velí zvyk, jak velí zvyk,

jsem přece správný knihovník.