2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,

když vystrašený soused na okno zaklepal:

„Můj čuník v chlívku leží, v horečkách vyvádí,

já do města bych zajel, snad doktor poradí.“

Půjčil jsem mu trabant, a když dveře zavíral,

dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:

„Jeď, brachu, pěkně zvolna, je hrozný náledí,

jsou ojetý gumy, auťák moc nesedí, tak neriskuj!“

3. Soused jen máv‘ rukou a prudce rozjel vůz,

nevšim‘ si, že do dveří mi přivřel hubertus,

v kotrmelcích striptýz ještě nikdo neviděl,

když přivedli mě k vědomí, tak jsem se zastyděl.

Moje spodní prádlo nebylo akorát,

od léta už nespatřilo zblízka saponát,

navíc právě vzadu v něm velký otvor zel,

vznikl asi, mrška, jak spad’ jsem na … kostrč, já smůlu měl.

4. Ve chvíli, kdy známí stavěli mě na nohy,

přistál soused na návsi uprostřed výlohy,

skončil tam i s trabantem na gumách ojetých,

je to prý má vina, řekli mi na DI.

Teď soused je můj nepřítel a z auta zbyl jen vrak,

navíc musím šetřit na novej huberťák,

pokuta za gumy mě vyšla na pět set

a zbrusu novou sámošku stavím v akci „Z“, a čuník zdech‘.

2. Je, jaká je, trochu dítě, trochu mužatka,

řídké vlasy maj’ punc pozlátka,

chvíli něžná, chvíli upjatá, jak je štíhlá, jak je baňatá,

jenže jinde, než chci já.

3. Je, jaká je, samý Lybar, pod ním blondýna,

téměř do patnácti nevinná,

její minulost je pohnutá, chvíli křičí, pak zas nedutá,

vždycky jindy, než chci já.

4. Je, jaká je, tak mě náhle ťukla do tváře

drobnou ručkou s citem kováře,

její krása je prý pompézní asi proto, že je obézní

trochu více, než chci já.