2. Teď v baru Petra Gottlieba

už milenec mě nelíbá,

ten pán se ke mně nehlásí,

vždy velmi tiše prohlásí:

zlé pryč a Pánbůh s námi,

zlé pryč a Pánbůh s námi!

leč prázdné město, ves i bor, neb Sasík, Prajz i Branibor

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku

a povolení k vystavení pasu

a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti

a nechtějí mu plnit státní kasu.

Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,

jenž vystaven byl léta jeho péči,

a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen

se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,

by polapil tu nevolnickou chátru,

a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,

neb prospívá to ledvině a játru.

A Pepa – ručky vod práce se plíží podél paláce,

jenž ukrejvá se v malostranských střechách,

a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,

jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad‘ – jó, v tom je Pepa demokrat

a šikulovi má být dána šance,

my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka

a tuzexový konto v Živnobance.

Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,

tam s kamarády švihne pivní kůru

a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje

/: a už se těší na demokratůru. :/

2. Vše zalito svitem, i neony měst,

tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně,

svět pohrdl citem a táže se hvězd,

proč proroctví lichá jsou podobna hraně,

Gloria nezní, teď zpívají hlavně žalm „Chtíc, aby lkal“,

Gloria nezní vzdor hvězdě, jež slavně plá nad hřbety skal.

3. Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh

a šílenec Svět řekou bláta se brodí,

je slepý a hmatá po ořízkách knih,

snad po stovkách let znova Kristus se zrodí,

Gloria zazní a přeroste tráva přes písečný vír,

Gloria zazní, buď na nebi sláva a na Zemi mír.