2. Vrah v mlze zmizel, ale já blízko byl,

když džíp policejní mě zastavil.

3. Tu partii začal já s osudem hrát,

když s jednou ženou byl jsem a lásku krad‘.

4. Tím ránem mlhavým jsem od ní šel

a její muž, můj přítel, to nevěděl.

5. U soudu pak já neměl strach,

však má tvář je tatáž, co prý měl vrah.

6. Soud řekl „vinen“ a já vinen byl,

jenže něčím jiným, než mě obvinil.

7. Můj přítel nic neví už navždycky,

mý ústa zamkne křeslo elektrický.

8. A jestli se můj příběh ti nezdál snad,

tak dlouhý černý závoj nech nad ním vlát.

R:

2. Já vím jen, že jsem spěchal a řek’ si tenkrát: tak si cestu zkrať

spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať.

3. Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát,

asi něco se jí přihodio, je to v jejím obličeji znát.

4. „Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mi nazastavil,

odvezte mě, prosím, domů, je to odtud necelých pět mil.“

5. Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý,

proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci, kdopak ví.

6. „Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď musím domů jít,“

tak zmáčknu klakson, zastavím a čekám, až ji přijdou otevřít.

7. Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář,

„pane, já vám vezu dceru, proč máte tedy zamračenou tvář?“

8. Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou,

vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou.

9. Ten muž se nejdřív diví, zřejmě tomu, co se dovídá,

a zblízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá:

10. „Já nevím, milý pane, zda je to mýlka nebo krutý žert,

tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať vás vezme čert!“

11. „Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať,

pět mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať!“

2. Dáváte-li, dáváte-li sbohem láskám svým

a říkate-li dívkám často „já už odcházím“,

kouřový vlak vozí vás se srdcem bolavým,

já jsem divnej hráč, tak já to vím,

já jsem divnej hráč, tak já to vím.