Umělec: Greenhorns
Tónina (originál): A
Tónina (transponovaná): AA#BCC#DD#EFF#GG#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
ojďte ke mně vy, co máte po práci,
strojvůdci, výhybkáři, nádr
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
ažác
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
i,
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
oslechněte si o srdci jako bronz,
který nosil ve svý hrudi C
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
asey
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
ones.
2. Bylo to zrovna po těch velkejch deštích,
Casey vylez‘ na mašinu samej smích,
a jako vždy, i dnes pro něj hlavní je,
ve vlaku že poštu veze do Virginie.
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
asey Jones na lokálce svojí,
H7
C7
C#7
D7
D#7
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
ašinfírů
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
ál,
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
asey Jones smrti se nebojí,
do poslední chvíle na maš
E7
F7
F#7
G7
G#7
A7
B7
H7
C7
C#7
D7
D#7
ině
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
ál.
3. Poslouchejte, brzdaři a tuláci,
ty deště v trati udělaly zlou práci,
marný bylo Casey Jonese snažení,
vlak nabíral čím dál větší zpoždění.
4. Ale můžete vzít na to všichni jed,
jet vopatrně Casey dlouho nedoved’,
náhle řekl:“Ať nás třeba vezme ďas,
poštovní vagon, ten já dovezu včas!“
5. Někdy je život strašnější než v černejch snech,
někdy má člověk počkat, nebejt samej spěch,
Casey kouká a voči ho bolejí,
proti sobě vidí vlak v tý samý koleji.
6. A tak se teda řítí proti vlaku vlak,
lidi už se zachraňujou všelijak,
jenom Casey stojí jako kapitán,
když pod ním jeho loď jde vstříc hlubinám.
7. Až pojedeš tam k Virginskejm horám blíž,
uvidíš tam vedle trati z pražců kříž,
koleje tam v noci svítěj‘ jako bronz,
tam umřel král mašinfírů Casey Jones., R: