Zpěvník

2. Šachty a válcovny, tam, kde to voní dřinou,

valcíři, horníci a já svou vlastní vinou,

kluk chvíli po vojně urvanej ze řetězu,

když platěj‘ obstojně, tak to i pod zem vlezu!

3. Když ptáčka lapají, tka zpívají mu hezky,

dodneška slyším pána, co mluvil jak z desky:

co všechno brigádníkům, jaká zařízení,

dnes už vím dobře: nevěř, když ve smlouvě není!

4. Někteří přivykli a zůstali tam dodnes,

většina zmizela, to čas je někam odnes’,

mně z města nechtělo se na vesnici domů,

tak jsem šel do hutí a k požárníkům k tomu.

R:

5. Já nechtěl do smrti bydlet na ubytovně,

znám spoustu starejch chlapů, co tak žijou skrovně,

buďto se rozvedli, či nenašli tu svoji,

a byty stejně nejsou, pitím smutky hojí.

6. Tak jsem se pochlapil a z ubytovny zmizel,

ženatej sehnat byt je taky pěkná svízel,

když občas potkám známý, kteří jak já ví to,

jak je na ubytovnách, je nám trochu líto.

R: Kluků, co zastavili svůj čas v zastavárně,

nečetli nikdy od Steinbecka Na plechárně,

do práce někdy jen, ať žije sladký čtvrtek,

a z oken hospod chytaj‘ život, co jim utek‘.