Font Size
Transpozice
1. Řeka l
G
íně se loudá
a kameny v ní dělají, že j
D7
ako
nic,
v meandrech kolem chat se plíží
a kouká,
G
kdo přijel a kdo co zase přišel říct,
z okenic do tmy chaty svítá,
voní tu petrolej a vůně dřeva z v
D7
lhkejch
stěn,
narezlý panty zvedneš, otvíráš
a na chviličku pouštíš z oken ch
G
atu
ven.
R: B
G
ude se zp
C
ívat a povídat,
co novýho nám tejden zase d
G
al a vzal,
a z korun str
D7
omů bude Manitu se dívat,
jak to vedem a jak vést to chc
G
eme
dál.
2. A klacík ke klacíku,
co děti přes den v lese našly, do kamenů poskládáš,
na dekách, na lavičkách kolem ohně zpěvníky,
to pro jistotu, vždyť to všechno znáš,
taková doba je, že každej hledá,
kam by schoval na chvíli svůj smutnej svět,
jak panenka mít myšlenky
prostě zapomenout, vynechat, nic nevědět.
R:
3. Když bílý saze padaj‘ do tváře
a z čerstvejch větví syčí pára, kdo by smutnej byl,
to asi zůstalo nám z dávnejch dob,
že když se lidi, sejdou je jim líp, jako bys’je pohladil.
R:
Tyto známé akordy jsou použity v této písni..