Zpěvník

kalhotách a s párem starejch bot

tam za mnou zůstal Sant Quentin,

kavalec a přestřihnutej plot

a slunce bodá do vočí a jazyk bez vody už zdřevěněl

a nohy bolí, jako bych nejmíň tisíc mil už šel.

Mně vždycky táta říkal, že jen jedno je nebe

jed no peklo a jeden svět

vždyť ještě včera mně to v cele pastor z bible čet

teď ze Iži viním všechny –

bibli, pastora i tátu

vždyť jedno peklo vopouštím a druhý začíná tu.

®:A slunce pálí …

Já dávno boty zahodil,

když brzdily můj chvat,

a v břiše mám snad stočenej

ten přestříhanej drát,

když náhle v rukou cítím suchej drn a písek,

tak už vím proč,

i když slunce zapadá, se zkracuje můj stín.

®:A slunce pálí …

. . a stínu šmouhu šedivou já tlačím před sebou.

®:A slunce pálí…

.. a stínu skvrnu šedivou já zaleh pod sebou.