Zpěvník

2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,

a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,

a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:

netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle,

že tohleto všechno je i moje přání,

svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí

jako v hypnóze

a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu,

až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek,

že tam přežije to bombardování.

R:

3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra,

může být už pozdě,

nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe,

jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli,

ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi,

a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra

a o sebe se se mnou rozděl,

cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe

a tak najdou nás za milión roků

asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.