Z mého života

Font Size
Transpozice
Umělec: Jaroslav Samson Lenk
Tónina (originál): Am
Tónina (transponovaná): Am

 
1. N
Ami 
ež zavládne blahobyt, tak n
Dmi7 
e, 
 
ab
E 
ysis 
 
p
Ami 
ískal,

 
a koukej čestně oznámit, co n
Dmi7 
ečestn
E 
ě kdo z
Ami 
ískal,

 
t
Dmi7 
en, kdo nemá vyšší cíle, spr
G 
ávně (snadně) nežij
C 
e,

 
čl
Dmi7 
ověk žije pro společnost, pr
G 
oto tady j
E 
e,

 
Ami 
ichni budou šťastně žít, jak v r
Dmi 
áji, 
 
neřkul
Ami 
i,

 
a vš
Dmi 
echno jednou b
Ami 
udem mít, až s
E 
e čas překul
Ami 
í.

 
R: Jó, t
Dmi7 
o mi bylo šest, já seděl v p
G 
rvní 
 
lavic
C 
i

 
a t
Dmi7 
ohle všechno říkal náš pan h
G 
odnej 
 
řídíc
E 
í,

 
pak b
Ami 
yla velká přestávka a j
Dmi 
á za paďan
Ami 
a

 
jsem sv
Dmi 
ačil mlíko v
Ami 
od krávy s tř
E 
ema 
 
houskam
Ami 
a.

2. A na Západě žije člověk, co haraší zbraní,

pak už je tam jen velká louže a zlí lidé za ní,

ještě tyhle poučení v hlavě mi zněly,

a ráno u nás pod okny už tanky duněly,

tak popadnul jsem kraťasy a běžel před vrata,

kde chlap v podivným mundúru nám říkal „rebjata“.

R: Jó, to mi bylo dvanáct pryč a já už rozum bral,

všichni moc smutně koukali, proč, to jsem nechápal,

vždyť byly přece prázdniny a zrály jahody

a divný trampi na garmošky hráli u vody.

3. Ó, zazni, písni vznešená o vrozené nám práci

a o tom, že se vyhýbat jí příliš nevyplácí,

já neměl vlastně ani čas očuchat rachotu,

a už jsem pochodoval na cvičáku u plotu,

v době, kdy jsem moh’ pracovat a méně zahálet,

válel jsem se v krytu při přípravě na nálet.

R: Jó, to mi bylo sotva dvacet a já s údivem

jsem nechápal, proč, když mám volno, nemůžu jít ven

a proč mi velí člověk, jehož hlavní předností

jsou neomezitelné meze omezenosti.

4.=1.

R: Tak to mi něco připomíná, ruce svírám v pěst,

vždyť nejsem v první třídě, no a je mi dvacet šest,

mám dojem, že si v televizi dělaj‘ legraci,

když krásnej chachar v obleku káže vo práci.

5. Říkal už můj děda, když jsem na poli ho vídal,

hladovejch slov že se ještě nikdo nenasnídal,

i když se doba změnila, hloubš je do kapsy

a pivo stojí, co dřív stával frťan Metaxy,

volnou tvorbou cen se práce snadno posvětí,

zjistíme tak jen, kolik měl Babinskej dětí.

R: Jó, je mi třiatřicet, a taky mi jasný je:

kde vládnou prachy, končí každá ideologie,

vždyť už směje se nám celej svět, jací jsme hlupáci,

platíce za propagandu víc nežli za práci.


Tyto známé akordy jsou použity v této písni..


Diskuze je uzavřena.