Font Size
Transpozice
1. Ráno
E
otevřel jsem okno ven, tak bílej den,
že jen n
A
evěstu, a moh’ se br
E
át,
na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven
jak n
F#
ad Vltavou Pražskej hr
H
ad,
ráno je n
E
aděje, co neumírá před polednem,
když d
A
o oběda nevyjdeš v
G#
en,
jukneš se n
A
a teploměr nálady a p
E
odle
pole
s n
H
ovinama začneš d
E
en.
R: Co člověk nemá, m
A
á, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,
co může nedat, d
E
á, rovinu hledá na rovině plání,
jak smířit radost i st
H
esk, a Boha na nebi, hej, hej,
když se mu u srdce bl
E
ejská.
2. Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,
že jen nevěstu, a do pekla moh’,
tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,
co vrší se jak v létě stoh,
moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,
do oběda času dost,
jak z jinýho století, jak vnucenej sen
si připadáš, jak špatnej host.
R:
R:
R:
Tyto známé akordy jsou použity v této písni..