2. Mráz dohnal je k poklusu, plameny šlehají

modře a zlatě jak žíravé růže,

a na půlce globusu maškary čekají

v přepestrém šatě a s bičíky z kůže.

A cvičené krysy a volavčí pera

a tak jako kdysi a tak jako včera,

i dnešní den znova vždy bojí se slova

a s dětskými vlčky zas točí se mlčky

i cvičení lidé.

3. A maškary kynou vstříc divnému sněmu,

zní do ticha hlasy, jež slyšet je všude,

až soudné dny minou, že konec je všemu,

jen na věčné časy že masopust bude.

Jdou cvičení sloni a cvičení pávi,

pár cvičených koní a cvičené krávy,

jdou cvičení švábi a cvičené žáby,

jdou cvičení mroži, a za nimi s noži

dál jdou cvičení lidé …

2. Smažím si vejce na špeku a, ač je očím do breku,

ústa se smějí,

když nad otázkou přemítám, proč nejsem tady ani tam,

kde prý mne chtějí.

3. Smět sedět vedle Martiny a píti suché Martini

k mokrému masu,

sotva bych asi uznával to, co jsem doma zpívával

za starých časů.

4. Ošlehán vichry větráků, měl bych už kolem metráku

tak, jak se sluší,

a kromě piva v žejdlíku měl bych i bachor z knedlíků

a tučnou duši.

5. Kdybych chtěl zajet k Martině, snad bych pak dělal v Martině

holoubky míru,

nebo bych bydlel v Záluží a doma z vody z kaluží

vyráběl síru.

6. A snad bych, věru, na to dbal a chodil řváti na fotbal –

– to kvůli hlasu,

v putyce zpíval s čundráky a rumem léčil mindráky

z absence pasu.

7. Kdybych chtěl líbat Martinu, dal bych svou páteř za třtinu,

ohnutou větrem,

trávil si život schůzemi a večer brblal v přízemí

nad Černým Petrem.

8. Nosil bych hesla v zástupu a třeba stavěl chalupu

a kradl cihly,

koupil bych láhev stoličné a z jedné sklínky hořčičné

bychom si přihli.

R:

9. Kdybych chtěl mluvit s Martinou, plet‘ bych si bukvy s latinou

a knutu s žezlem,

měnil bych pravdu ve lhaní, v častušku hudbu varhanní,

plet‘ dobro se zlem.

10. Dbal místo snění konzumu, nabádal děti k rozumu,

z prospěchu podlý,

žil pěkně vprostřed ohrady a zdobil okna, výklady

a vzýval modly.

11. Snad moh’ bych najít v Martině přítele ve zlé hodině,

kdy člověk zoufá,

jenž uspí v stínu borovic a ví, že chlap chce skoro víc,

nežli si troufá.

12. Obalí trny sametem, v náruči skryje před světem,

horečku zchladí,

má cit i rozum člověčí a dá ti pocit bezpečí,

když všichni zradí.

R:

13. Svět dává nerad, Martino, zadarmo nebo lacino,

však poznáš s lety,

že čas i kámen rozhlodá a poušť když jednou zřídlo dá,

rozkvetou květy.

14. Až svět mne steskem obklopí, dám si tvou kytku do klopy,

jak kážou mravy,

po vzoru starých Habánů připiji vínem ze džbánu

na tvoje zdraví.

R:

R:

R:

2. Cop jeho veršů rozplétám,

zpívá mi o tom, proč je tam a proč ne tady,

a někde dole pod slovy

je ukryt akord mollový, a to mi vadí.

3. Dvacet let prošlo jako nic

a on, jenž jezdil na koni, byl z koně shozen,

vidím ho, jak jde za lesy,

v maršálské torně nese si kyselý hrozen.

4. Vlkem je člověk člověku

a zvony našich útěků varovně zvoní,

to když se snáší hrozná tma

chlap svoji hvězdu poznat má a rvát se pro ni.

5. Dáti si sbohem s Martinou

a pak se vydat za jinou, žil bych si v klidu,

kašlal bych na ostnatý drát

a nemusel bych poslouchat dělnickou třídu.

6. Zabořen v plyši Toyoty,

vietnamky dal bych za boty koupené v Linci,

smál bych se z Prahy relacím

o tom, jak mě tam podplácí jidášskou mincí.

7. A k pátku bych si vyrazil

tam, co se říká „Nacht-asyl“, srovnat si faldy,

kolt k celníkovu úžasu

nosil bych nízko u pasu po vzoru Waldy.

8. Ve spolku místních kurtizán

stal by se ze mne partyzán protestních songů,

řešil bych problém naděje,

zpíval o tom, jak špatně je v Grónsku či Kongu.

R: