2. Kdo neni přitelem těžkeho ruksaku,

zabali plavky a jedě na jih

na dovolenu polehku ve vlaku,

tak ten ma jistotu, že budě padať snih.

R:

3. Na kolena křapně, kdo žije pyšně,

kdo chce byt vysoko, spadne z višně,

rozdrape si pyžamo, kdo chodi spať do ruži,

každy ma modřinu, kde si ju zasluži.

R:

4. Každy raz zakopně, každy raz ušklhně,

každemu raz za čas je podivně,

chycena zlata ryba urve se z udice,

selže vam horoskop kupeny v trafice.

R:

5. Dneska vas život do kopca smyči,

zitra vas v potoku najdu hasiči,

aji z teho potoka je třeba mět

optimisticky pohled na svět.

R:

2. Děvčata Crhu svlékala očima,

Crhou se nechala vodit za nos,

byl to expert a na práci číman,

kabrňák, moloděc, no abnormální kos,

a když normy trhal, když soustruh roztočil,

lítaly jiskry jak hejna vos,

„dřeš jako Crha“ stalo se frází

asi tak běžnou jako „polib mě v šos“,

zase jsme měli někoho dělného původu,

kdo se stal ozdobou prvomájových průvodů.

3. Minulý týden v pátek si přivstal

a prvním taxíkem na šichtu jel,

když ho nesli k soustruhu, ještě si pískal,

ještě měl oči jako orel,

potom však přestal vnímat lidi

a začal vytáčet šponu krutou,

v momentě také zřetelně vidí,

že ji má v oku zabodnutou,

teď poprvé chlapy přešel smích, už ani nehlesli,

a bez hloupých narážek Crhu z dílny zas vynesli.

4. Za oknem kliniky den už se šeří,

na stolku brambořík smutně kvete,

bez kříže u zdi tam pacient leží

a jeho jméno snad uhodnete,

vždyť jste ho znali, chudáka Crhu,

z televize i z veletrhu,

pořádal přednášky, rozdával podpisy,

večery trávil se nad dopisy,

v továrních halách jsme věšeli jeho portréty,

děcka jsme učili z kaštanů stavět makety.