2. Psal jsem řádek po řádku historické veledílo,

vysedával na zadku, až se slilo, co kde bylo.

3. Byly dálky pobudů, byly výmysly i kravál,

z jizev svého osudu jsem si stehy vytrhával.

4. Nadbíhal jsem hrdinům, vyprávěl o zašlé době,

poručickou ofinu jsem si přistřihl sám sobě.

R:

5. Kostel není ještě mše, fantazie není lhaní,

dopřejte mi dopsat vše, co mám ještě na napsání.

6. Dokud září rudý květ rudé růže v temné flašce,

dopřejte mi vykřičet slova, co mám na bumážce.

2. Z hlavy mu kapala krev, ale neměl k ní lézt do kvartýru,

mně když popadne hněv, tak to já potom neznám míru.

R:

3. Člověk jen vystrčí nos a nestačí říct ani „švec“,

a už mu leze kdejakej kos k jeho holce na kavalec.

R:

4. Za pět let vrátím se zpět, a to ti říkám, holka moje:

nechtěj, abych i tobě šunky zved’, až vejdu zase do pokoje.

R:

až mám kruhy pod očima,

/: hradní pán mne má rád,

může klidně spát. :/

co jsem na tom božím světě,

/: dělám tuhle práci rád,

umím pevně stát. :/

pán mi řekne, já se chopím,

/: hradní pán je (můj) šéf,

tak ať teče krev! :/

na to kašlu, na to dlabu,

/: já mám tady post

před branou, a dost! :/

jó, ve vlastním bytě

2. Teplá strava třikrát denně,

půlku platu dávám ženě,

druhá půlka je na cigára,

poslouchá mě moje stará,

jó, zelí k vepřové kýtě,

vždyť žiju si jak prase v žitě.