2. Mužům na čepelkách už se bělá pěna,

započala velká ranní hygiena,

myjeme si zuby a čistíme si líce,

líce, ba i ruby, a ruby radši více, na na na …

3. Tři kopáči v triku, od námahy rudí,

kopou do pomníku jako do mičudy,

zpod podstavce lezou mravenci a krysy,

včera to byl hezoun, a dnes mu měknou rysy, na na na …

4. Hasnou hvězdy bludné, holky neposedné,

bledé nebe rudne a Rudé právo bledne,

v řadách na rohlíky vracejí se bony

a /: z Hlasu Ameriky přejou nám „good morning“. :/

2. Mý vlasy jsou lék na největší nářky,

čarovnou moc skrývají,

závidí mi i báby kořenářky:

takovou bylinu nemají,

jsi-li rozsmutněn, stačí vyjít ven,

vyjít tak, abys byl kolemjdoucí,

okolo mě plout, správně vyčíhnout

chvíli, chvíli, chvíli.

3. Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mně přitom píšou zelení,

že dolů půjde moje zlatá hříva,

že mě pak major ocení.

Na vojně:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá,

mé štěstí letí komínem,

šla dolů moje zlatá hříva,

jsem ostříhaným vojínem.

No a dneska:

Sedím, a kolem mě už všechno plivá

a já jsem volný jako pták,

narostla mi zas moje zlatá hříva,

jsem záložák.

Dávno nebrečím pro ty škaredší

chvíle naplněné takhle velkou slzou,

štěstí uvadlo, já si zrcadlo

koupím, koupím, koupím.

R: Kouknu se na svou hlavu, plivnu si do rukávu,

a potom šťastné břímě určitě zatíží mě,

určitě objeví se jako malej kluk na jaře s kuličkama,

však ani muk, ona je to ta dáma,

a bez kuliček, a lidi myslejí si, že lžu.

R: Kouknu se na svou hlavu, ohohó, plivnu si do rukávu, ohohó …

2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli

jsem šašek dějin, bezejmenný muž,

rohožka Caesara a kopí Caliguly,

negativ dějin připravený na retuš,

zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,

ač v různých formách demokracie,

přestávám věřit v dobro Krista pána,

přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.

R:

3. V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,

a já jsem jenom jeho unavený sval,

k Měsíci co půl roku raketa létá

a já se plazím jako brouk hovnivál,

mám přece také srdce, srdce, které bouchá

a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,

proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,

proč mám být jenom hloupé malé děladlo?

R:

4. Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,

a to, co neurvu, to nebudu mít,

pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,

když jsem se jednou narodil, tak chci i žít,

jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,

kolečko v soukolí, co krásně zapadá,

já nechci stavět vaše blbé pyramidy,

vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!

R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,

i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.