2. Paní Šulcová psala dopisy,

co jsou zvláštní tím, že nemaj’ podpisy,

no a ty, úřade, no a ty počti si,

kdo, kde a kolik,

dík paní Šulcový, jejímu dopisu

rychle pan Svoboda dostal se do spisu,

ač není podpisu, je třeba přešetřit,

autor se bojí.

Na Svobodu začali se ptát neznámí páni,

jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání,

a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,

lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

3. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda

na nějakou samotu někde u Náchoda

a já vím určitě, není to náhoda,

a tak trochu se bojím,

že brzo i my budem hledat samoty,

bydlení na stálo, nejen o soboty,

kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty:

o to nestojím.

Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,

zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,

že Šulcová je na koni, a proto není náhoda,

2. Starej vlhkej pavlačák bez topení, bez vody,

záchod zvanej „společňák“, nebytový prostory,

bydlí nás tu v řadě sedm, vodu máme na chodbě,

žijem takhle ze dne na den, málo víme o sobě.

3. Na mejdanech do rána, na koncertech po klubech,

bohémem jsem z neznáma, i když s léty ztrácím dech,

kamarádi ubývají, každej jde po svý cestě,

a já žiju v pavlačáku na samotě ve městě.

R:

4. Když zavíraj‘, nechce se mi na pavlač, kde jsem tak sám,

čekaj‘ holý čtyři stěny, samotu ve městě mám,

ještě potmě věci balím, knížky, spacák, kytaru,

na samotu vlakem ranním jedu bydlet postaru,

jedu bydlet postaru, jedu bydlet postaru …