Umělec: Jaromír Nohavica
Tónina (originál): A
Tónina (transponovaná): AA#BCC#DD#EFF#GG#
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
omínáš si ještě na ten č
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
as,
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
a dvacet a slunko bylo v n
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
ás,
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
abci nám jedli z ruky, ž
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
ivot šel bez záruky,
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
ale taky bez příkr
E/G#
F/A
F#/B
G/H
G#/C
A/C#
B/D
H/D#
C/E
C#/F
D/F#
D#/G
as.
2. Možná, že hloupý, ale krásný byl náš svět,
zdál se nám opojný jak dvacka cigaret
a všechna tajná přání plnila se na počkání
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
am jsme se poděli, k
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
am jsme se to poděli,
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
e je ti k
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
onec, můj j
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
ediný
Hmi
Cmi
C#mi
Dmi
D#mi
Emi
Fmi
F#mi
Gmi
G#mi
Ami
Bmi
izels‘ mi, nevím k
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
D
D#
am,
F#mi7
Gmi7
G#mi7
Ami7
Bmi7
Hmi7
Cmi7
C#mi7
Dmi7
D#mi7
Emi7
Fmi7
ám, sám, s
D
D#
E
F
F#
G
G#
A
B
H
C
C#
ám,
A
B
H
C
C#
D
D#
E
F
F#
G
G#
t
E/G#
F/A
F#/B
G/H
G#/C
A/C#
B/D
H/D#
C/E
C#/F
D/F#
D#/G
ady
D/F#
D#/G
E/G#
F/A
F#/B
G/H
G#/C
A/C#
B/D
H/D#
C/E
C#/F
m.
A E
B E
H E
C E
C# E
D E
D# E
E E
F E
F# E
G E
G# E
3. Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,
jich bylo pět a tys‘ mi přišel na pomoc,
jó, tehdy, nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber
4. Dneska už nevím, jestli přiběh‘ by jsi zas,
jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas
a vlasy, vlasy kratší, jó, bývali jsme mladší,
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj nejlepší příteli,
sám, sám, sám, peru se teď sám.
5. Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,
každá naše píseň měla nejmíň třicet slok
a my dva jako jeden ze starých reprobeden
přes moře jak přes potok.
6. Tvůj děda říkal: ono se to uklidní,
měl pravdu, přišla potom spousta malých dní
a byla velká voda, vzala nám, co jí kdo dal,
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj bývalý příteli,
sám, sám, sám, zpívám tu teď sám.
7. Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs‘ byl,
jenom mi netvrď, že tě život naučil,
člověk, to není páčka, kterou si, kdo chce, mačká,
to už jsem dávno pochopil.
8. A taky vím, že srdce rukou nechytím,
jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty,
a přesto líto je mi, že už nám nad písněmi
R: Kam jsme se poděli, kam jsme se to poděli,
kde je ti konec, můj jediný příteli,
sám, sám, sám, jsem tady sám.