2. Jen pražec chop a kolej suň,

chyť lano, táhni jako kůň,

pod tíhou jako medvěd fuň,

jó, tak se na to dívám!

R:

3. Z kůže se loupeš jako had,

je vedro, že by jeden pad’,

na vodu smíš jen vzpomínat,

jó, tak se na to dívám!

4. Když konečně máš vody dost,

určitě přes ni stavíš most,

kláda ti ráda zlomí kost,

jó, tak se na to dívám!

R:

5. Na rukách jsem už potěžkal

většinu těch okolních skal,

ještě to cejtí každej sval,

jó, vo tom si teď zpívám!

R:

6. Slunce už dělá z trávy troud,

jen kdybych se směl vodsaď hnout,

na tuhle trať zapomenout,

jó, tak se na to dívám!

R:

7. Jen Bůh mi víru zachovej

a nasednout mi sílu dej,

2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům,

tančily kněžky, hlavy padaly – to aby nepad’ jeho trůn.

3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih,

jeho vojska by nikdo nepřehlíd‘, kdyby šel týden kolem nich.

4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl,

až jeden člověk hlavu zdvih‘ a jeho vůli se postavil.

5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc,

svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.

R2: /: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád

a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :/

6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj,

za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal „stůj!“

7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val,

na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král.

R1:

*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,

ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,

kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?