vdech a výdech, tři a čtyři,

pěkně křepce, lokty na zem,

2. Ať vám tělo svaly hýří,

dřep a výskok, tři a čtyři,

nedejte na sousedovo chrápání,

kdo co říká, ať si říká,

nejlepší je gymnastika,

tělo si pak lépe zvyká na rány.

3. Ve světě se chřipka šíří,

bacha na ni, tři a čtyři,

slabý člověk na sto procent chytne ji,

jedna sprcha vodou chladnou:

bacil prchá, viry chřadnou,

chřipka nemá vůbec žádnou naději.

4. Netvařte se jako výří,

s písní na rtech, tři a čtyři,

nenadávejte a zuby zatněte,

když se tělo leskne potem,

ručník froté vemte poté,

masáž – to je nejlepší věc na světě.

5. A když v samém závěru jste,

běh na místě ještě zkuste,

běhají tak dneska lidé nejedni,

/: v starostech sílu vám dodá

tenhle běh – světová móda,

nikdo není první ani poslední! :/

2. Byl jsem vhozen do života bez toho, že by se mě ptali,

a bez toho, že by se mě někdo zeptal, budu zase vyhozen,

a tak prosím jenom o jedinou malou úsluhu:

netvrďte mi do očí, že jednáte z mé vůle,

že tohleto všechno je i moje přání,

svět je brouk hovnivál, který svou kuličku válí

jako v hypnóze

a pěkně dokolečka dokola a pěkně po kruhu,

až se mu hlava zatoří, tak vyhrabe si v zemi důlek,

že tam přežije to bombardování.

R:

3. Hodláš-li, lásko, přijít za mnou už zítra,

může být už pozdě,

nikdo nás neposlouchá, poslouchejme sebe,

jak se naše srdce hlásí: ještě chvíli,

ještě moment, ještě vteřinu, ach, tady na zemi,

a tak přijď už radši dnes, ať spolu dočkáme se jitra

a o sebe se se mnou rozděl,

cítím, že nebudu mít strach, když budu ležet vedle tebe

a tak najdou nás za milión roků

asi návštěvníci z vesmíru a přikryjí nás kamením.

2. Má milá je kůže nádherná jak růže z Orientu,

řekla mi:“Chci muže, jenž všechny přemůže,“ a tak jsem tu,

dva metry chybí k cíli, ještě mě nechytili,

diváci hrůzou šílí jak jeden muž

a s přáním všeho zlého skandují: Sejměte ho!,

konec života mého blíží se už.

Má milá, tys to způsobila,

tak chystej obvazy,

až mě ti dva k zemi porazí,

Zabiják Béďa, Krvavý Bill

funí za mnou ze všech sil, jó jó …

3. Ten, kdo chce škádlit bohy a vylézá z davu a touží po boji,

musí mít rychlé nohy anebo chytrou hlavu, a nejlíp obojí,

sto metrů měří hřiště, na konci je trojkoviště,

tak tedy možná příště, když už ne dnes,

sto kilo vážíš, Bille, jednou však přijde chvíle,

udělám z tebe filé, tak se už třes!

Ale teď jsem chycen, mele se mlýnice,

ztrácím se pod těly,

smíchán s nepřáteli i přáteli

a někde z dálky slyším volat svou milou:

„Bravó, to se mi líbilo !“, jó jó …

3. Kde jste, mí kamarádi, kdesi daleko za čárou půlící,

nikdo mi neporadí, jsem, ach, naměkko, podoben zajíci,

vinna je moje milá, která mě přemluvila,

abych převezl Billa, dal mu na frak,

vinna je mužská touha, poslední klička dlouhá,

pád k zemi, ouha, ouha, už je to tak.

Jsem chycen, mele se mlýnice,

ztrácím se pod těly,

smíchán s nepřáteli i přáteli

a někde z dálky slyším volat svou milou:

„Bravó, to se mi líbilo !“

4. Děkuju ti, Béďo, děkuju ti, Bille, už jsem vám prominul,

má milá šije dnes svatební košile pro svého hrdinu,

a její hrdina, podoben modřině,

sám ani nedojde do obřadní síně,

a tak ho podpírají, aby včas tam byl,

svědek Béďa a svědek Bill, hm,

svědek Béďa a svědek Bill …