2. Kdo ví, co je láska, snad nebe plný sluncí,

nebo důvěra, co věří na každodenní slib.

3. Budík zvedá ráno, zahlíd‘ jsem tvou kůži,

muži stárnou, když se stejská, když láska nedá spát.

4. Přes kamení světů nás neše naše touha,

těch vzestupů a pádů, co odnaučej‘ lhát.

R:

5.=1.

každej má tichej kout, co zakrývá

starej vak si vezme pak, odřený džíny,

2. To se stává, že ňákej vlak, že nechytíš,

když chvilku jen jsi zůstal stát na rozcestí,

to se stává, však mně se zdá, marná sláva,

že všechny vlaky, co kolem jedou, ujíždí,

to se stává, a co pak s tím, co dělat dál,

na prázdným nádraží jen málokdo by se smál,

život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,

kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.

3. I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl,

měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám,

měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil,

však jenom pro ty, co mu říkali „Brdskej kemp“,

jednou zrána zmizel náhle, co naděláš,

někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš,

život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,

/: kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás. :/