2. Tisíce se zvedly v právu, neměly nic a slávu si dobyly,

ponížený zvedá hlavu, veden vírou vlastní síly,

vae victis, amen, amen.

3. Plamen vzpoury letí státem, otroci pouť volnou si zvolili,

otrokář však platí zlatem, římská vojska valem sílí,

vae victis, amen, amen.

5.=1.

2. A ta růže, co se tváří, že se jí čas netýká,

přes den pyšně vůkol září, v noci tajně naříká,

okamžik se nedá vrátit, marně čekáš na zázrak,

nechceš-li mou lásku ztratit, neříkej „ještě ne, až pak“.

R: A ten rytíř, co se věcně chystá ztécí lásky věž,

na poličce nekonečně vymlouvá se, je to lež,

ten, kdo váha, nese vinu, buďto útok, nebo krach,

a ten v něžném polostínu dívce prý růži na klín dal …