2. Když v sedle stařík zpívá, že vede život vzorný,

kůň moudře hlavou kývá a čeledín je mlád.

3. Jsou jen kopyta a hříva a čabraky a šporny

a kůň se na svět dívá a smíchy chtěl by ržát.

4. Jsou kopyta a hříva a pán si v sedle mlaskne,

jo, až to na něj praskne, to teprv začne cval.

5. Ted v slunci srst se svítí a přes potok si skáčem,

už zejtra budem s pláčem sedlat opodál.

R: Starý jezdec bez otěží do chomoutu vlít,

o hřebce tu neběží, vždyť holka chce si žít.

6. Budou prstýnky a hříva a čeledín je mlád,

a proto kůň jen krkem kývá a smíchy chtěl by ržát.

7.=6.

2. Par frašek umím hřát, a k oslavám patří žert

a čert je má figura, ta nestvůra, kterou dám

rozhřešení vám – vrahům, nevěstkám,

úspěch mám a svět je, jak má být.

R:

R:

2. A ten most, co právě míjí,

kamení bílé jak z cukru má,

usnul čas a kůň kloní šíji,

pod mostem v řece plyne loď, ta tvá.

*: Plyne proud, most je tak stálý,

stín řeky obraz navrací můj,

slunce růže na mostě pálí,

má je voda a ten kámen tvůj.

3. Karneval zítra už začne,

v tanci masky ukryjí tvar,

páv a orel, hyeny lačné,

nikde láska, nikde svatozář.

*: Karneval začal už včera,

vířil marně v ulicích roj,

můry, draci, havraní pera,

nikde onen, jemuž jiskří zbroj.

*: Zbyl tu kmán, troufaly básník,

básně, ty vůbec nemusím mít,

on byl Bůh, a ty jsi spis chasník,

v té masce můžeš leda kníry skrýt.

4. Zbyl jen most a pod ním panna,

sen se jim dozdál, panoš jel dál,

tys cizí sen, a já v srdci rána,

ty mě nemáš, já tě nedostal.

2. O pomoc Boží žádají ta vroucí slova

svou lety zkamenělou věčností,

tou naléhavou vyzvou tiše pláčou

vzpomínky touhy, která zas a znova

čas bídy střídá časem radosti. Gmi Dmi A Dmi

3. Zoufalá výzva lidí poblouzněných vírou,

nikdo ji nepřivede k životu,

jak probudit ji z kamenného snění,

když vidět chceme jen černou a bílou

a slovy nelze zakryt nahotu?