R1:

2. Hned nato v prahu u cesty vedle bodláčí

z topolu listy zachřestí – smích je roztančí,

svůj život zpátky na úvěr nemůžeš si brát,

tvůj měšec plný děr neví, že je listopad.

R2: Mince jak sny se ztrácejí, po zemi se válí,

tys v pozlacené aleji stál, spíš jak hadrák než král,

oči pálí a mince se válí a listí a hrob opodál.

3. Náramek na tvém zápěstí láskou zazvoní,

leskne se dukát pro štěstí v stínu mandloní,

touha se hrozny červená jako vinohrad,

dívka je předem ztracena, vždyť ji můžeš dát:

R3: Šátek i srdce z perníku, čokoládu, víno,

mince se dají, smilníku, břinkavě do křiku, hej,

muziku chystají, k zlatníku spěj a své zlatky mu dej.

R4: Je tu šátek i srdce z perníku, čokoláda, víno,

mince se dají, smilníku, břinkavě do křiku, hej,

muziku chystají, k zlatníku spěj a své zlatky mu dej.

R1:

R1:

2. Nikdy už nás nepolíbí, nikdy už nás nepochválí,

proč jen slzy tolik pálí, tolik pálí.

3. Jen písnička zbyla s námi, jen písnička zbyla s námi

na památku naší mámy, naší mámy.

Na na na …

R1:

R2: Má pět let a jméno Lohengrin,

místo meče koště svírá,

zahrabal si poklad do peřin,

tak silná je jeho víra,

pod přilbou z novin skálopevný zrak,

čelo jako anděl, sílu jako drak,

v kalhotách zeje díra.

2. Ze spaní skály láme, kraluje, jak se dá,

s jedním uchem máme trůn, na němž zasedá,

starost mám, které z princezen svůj prsten jednou dá,

kde má tu svoji Svatou zem,

proč starost, mámo, teď je teprv ráno, on vyhledá ji sám.

R2: