2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene,

tam, kde je láska, tam je všechno dovolené,

a tam, kde není, tam mě to nezajímá,

jó, dvě spálený srdce – Nagasaki, Hirošima.

3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá,

ale jablka z ráje bejvala jedovatá,

jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima,

jó, dvě spálený srdce – Nagasaki, Hirošima.

2. Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku,

má stará Múza dala mi svou novou navštívenku,

už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále,

jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále.

R: Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater,

slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater.

3. Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza

a Země – to je stará a velmi křehká váza,

popraskaná váza jako tvoje láska ke mně,

co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země?

R: Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku,

přestaneme řešit naši malou násobilku.

4. Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá,

přestanem si nalhávat, že na východě svítá,

obyčejní lidé vedou obyčejné války,

chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky.